##teaserTitle##
##teaserText##
##LINK##
Spolu s Dlouhou a rafinační hutí patřila původně budova shánírny k významným hutním stavbám v technologickém procesu vycezování a dalšího zpracování výrobků, zejména při dalším zpracování stříbra, které se v procesu vycezování vázalo na olovo. Ve shánírně byla velká sháněcí pec, do které byl vzduch potřebný k odhánění dodáván dvěma dmychadly. Obě dmychadla byla poháněna vodním kolem. Ve shánírně se vedle různých skladovacích prostor nacházela laboratoř, koupelna a dočasně také mincovna (i pro měděné mince) vycezovací huti. Po ukončení vycezování byl zrušen i proces odhánění, budova se začala využívat jako skladiště a od roku 1886 jako slévárna. Při požáru v roce 1903 shořela shánírna na popel a na jejím místě byla následně postavena nová moderní budova slévárny.