Široké okolí Krupky je silně ovlivněno těžbou cínových rud trvající po dobu minimálně 800 let. Cín se zde získával rýžováním pravděpodobně již v době bronzové. Nejpozději od 13. století byly rudy cínu dobývány i hlubinně, těžily se zde také měděné rudy a později i rudy wolframu, vizmutu a molybdenu, draselný živec a fluorit. Jako nejstarší cínový revír v Krušných horách ovlivnila Krupka významně vývoj znalostí o těžbě cínových ložisek. Tyto poznatky uplatňovali krupečtí horníci take v řadě dalších revírů na české i saské straně pohoří.

Montánní památkou prvořadého významu je prohlídková štola Starý Martin, která otvírá nejdelší cínovou žílu ve střední Evropě o směrné délce 2 km. Mnoho dalších významných pozůstatků povrchové a hlubinné těžby od 13. do 20. století se nachází rovněž v revírech Knötel, Preisselberg a na Komáří hůrce.

S hornictvím úzce souvisí vznik horního města Krupka. Dominantou města je hrad Krupka ze 14. století. Značný význam mají rovněž gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie s pozdně gotickou zvonicí, kostel sv. Ducha, renesanční kostel sv. Anny a historické měšťanské domy.

 

  • Main Elements
  • Interactive Map
  • Historické centrum Krupka

    Krupka vznikla před rokem 1330, k němuž jsou hrad a město poprvé písemně doloženy, a téměř celá její další historie je úzce svázána s dobýváním cínových rud. Středověká půdorysná dispozice města, vyměřeného jako typická ulicovka s mírně rozšířeným úsekem náměstí a zasazená do úzkého svažitého údolí, je dosud plně zachována. Dominantou města je hrad Krupka ze 14. století. Vysoký umělecký a památkový význam mají rovněž sakrální stavby: gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou a unikátní pozdně gotickou zvonicí, gotický kostel sv. Ducha, původně renesanční kostel sv. Anny a také gotické, renesanční a barokní měšťanské domy.

  • Hornická krajina Steinknochen

    Historicky nejvýznamnějším krupeckým důlním revírem byl revír Steinknochen nacházející se severně od města. Od středověku až do počátku 19. století zde pracovalo přes 150 cínových dolů a celý revír se vyznačuje obrovskou koncentrací důlních děl, která je výjimečná nejen v Krušných horách, ale v celé Evropě. Existenci starých důlních děl dokládají četné pozůstatky, především zabořená ústí jam a štol a odvaly různých tvarů, zejména výrazné terasovité odvaly s rozsáhlými horními plochami. Velikost odvalů se blíží velikosti starých důlních polí uvedených v krupeckém horním řádu z roku 1487 (36 x 36, resp. 72 x 36 m), takže se může jednat o naprosto mimořádnou lokalitu se zachovanými středověkými důlními poli, které nebyly dosud jinde nalezeny. Mladší etapu dolování ve druhé polovině 19. století a ve 20. století dokládá štola Starý Martin.

  • Hornická krajina Knötel

    V prostoru severně nad Krupkou, pod dnešní lanovkou na Komáří hůrku, se rozkládal důlní revír Knötel, plošně nejrozsáhlejší revír celé krupecké oblasti, který je vynikajícím dokladem těžby rud cínu a v menší míře i mědi, vizmutu a později molybdenu od 14. do 20. století. Pravděpodobně již od 14. století byl revír Knötel rozfárán řadou povrchových dobývek, jakou jsou pinka Zwickenpinge nebo dobývky na Mahlerově žíle) a desítkami menších, většinou nehlubokých důlních děl, po nichž se dosud v terénu zachovalo velké množství štol a jam s odvaly různého stáří. V 17 až 19. století byly na Knötlu hloubeny jednotlivé jámy a štoly, roztroušené po celé ploše revíru. Z této doby pochází například důl Jacobs Fahrt, štola Siebenschläfer, štola Juda, anebo štola Alt Ignazi. Do závěru této etapy patří již delší štoly a hlubší jámy, projevující se velkými odvaly (Glück auf, Vendelin. Alter Abendstern, Josef). Za druhé světové války a po ní se předmětem zájmu kromě greisenů stalo i těleso pegmatitu, ze kterého byl získáván molybdenit a draselný živec. Úsek byl otevřen soustavou čtyř nad sebou ležících štol Prokop, Barbora, Václav a Večerní hvězda. Tuto poslední etapu těžby, která skončila v roce 1956, dosud dokládají rozsáhlé haldy a zabořená ústí štol.

  • Pinka Komáří hůrka

    Nejrozsáhlejším povrchovým pozůstatkem těžby cínu v celém krupeckém revíru je Velká pinka, která se nachází těsně pod vrcholem Komáří hůrky (808 m n. m.). Hlubinná těžba v této oblasti je doložena od roku 1416. Pinka vznikla po vytěžení greisenového tělesa o rozměrech přibližně 140 x 45 m, ve kterém se vyskytovaly především cínové a měděné rudy. Prohlubeň hluboká asi 75 m o rozloze přibližně 5 000 m2 vznikla po závalu vytěžených komor, které se nacházely pod ní. Od konce 15. století oblast odvodňovala štola Dürrholz, nejdůležitější štola v tomto revíru. V okolí pinky se nacházela celá řada dalších dolů, například důl Glatz. Pomocí žentourové šachty se od roku 1680 dobývaly cínové a měděné rudy až do hloubky 200m.