V hornické krajině Schneeberg se provozovala hornická činnost již od 15. století. Svědčí o tom ještě dnes pásma hald, která sledují podpovrchový průběh rudníh žil. Do dnešní doby se zachovalo mnoho úpravárenských zařízení a povrchových důlních a hutních budov z 18. a 19. století, které dávají představu o těžbě stříbrných a kobaltových rud. Pro vodní pohon mnoha strojů v dolech byl založen rybník Filzteich, nejstarší umělá báňská nádrž v regionu.

  • Main Elements
  • Interactive Map
  • Historické centrum města Schneeberg

    Významné nálezy stříbrné rudy na konci 15. století vedly k neplánovanému a rychlému rozvoji horního města Schneeberg, které se nacházelo mezi mnoha důlními komplexy. Během vrcholného období těžby v 16. století bylo postaveno množství významných světských a církevních staveb, jako například kostel sv. Wolfganga. Podobu města natrvalo změnil velký požár v roce 1719. Po něm vznikly nové budovy postavené v barokním slohu a ovlivnily od té doby charakter města. Kostel zůstal před plameny tohoto požáru ušetřen, byl však zcela zničen během druhé světové války. Později byl znovu postaven a dodnes určuje podobu tohoto hornického města. Uvnitř se nachází z kulturně historického hlediska významný oltář, který pochází z dílny Lucase Cranacha staršího. Mezi další významné stavby ve městě Schneeberg patří kostel Nejsvětější trojice, radnice s nápadnou věží, barokní knížecí dům a barokní měšťanské domy místních rodin (Trögerovi, Schmeilovi a Borthenreutherovi).

    • Radnice

      Schneeberská radnice je velká klasicistní stavba s nápadnou věží, která vévodí celému náměstí. Přímo nad vchodem (půlkruhový portál) je umístěn velký pískovcový reliéf z roku 1911/12, na kterém je popsána legenda o prvním nálezu schneeberské rudy. Nad ním je pak velký barevný litinový reliéf se znakem města Schneeberg. Radnice je samostatně stojící budova se čtyřmi křídly a obdélníkovým nádvořím. Čelní strana radnice je zvýrazněna lizénami. Na štítové straně je umístěna radniční věž, která je ve spodní části čtvercová a v horní části osmistranná. Nad erbem se nachází dobře viditelná zvonkohra z míšeňského porcelánu, kterou věnovala rodina Schnorrových. Uvnitř radnice, která byla v roce 1911/12 zásadně přestavěna, najdeme malovaná vitrážová okna se schneeberskými motivy a vyobrazení různých řemesel. Na oknech jsou uvedena jména dárců. Malovaný kazetový strop je prací prof. Josefa Gollera. V centrální vstupní hale je plochý štukový strop. V radničním sále je velký obraz vyobrazující neustadtskou hornickou krajinu v tzv. „Heimatstilu“ (česky: domácí, regionální styl) od Carla Langeho z roku 1937. 

    • Fürstenhaus (Knížecí dům)

      Takzvaný knížecí dům je skvostná dvoupatrová barokní stavba, která vznikla na základech původního domu zničeného při požáru v roce 1721. Je připisován Johannovi Christianu Naumannovi. Fasáda zničená během druhé světové války v roce1945 byla obnovena mezi lety 1955 a 1957.

    • Kostel Nejsvětější Trojice

      Kostel Nejsvětější Trojice uzavírá náměstí Fürstenplatz na jeho severozápadním konci. Název špitálního respektive nemocničního kostela se vztahuje k bývalé sousední nemocnici, která byla založena kolem roku 1500. Hřbitov kostela, který se v dnešní době rozprostírá na ploše téměř tří hektarů, je centrálním pohřebištěm Schneebergu. Byl založen kolem roku 1529 hned vedle nemocnice a rozšířen v roce 1701. Zajímavostmi hřbitova jsou epitaf vlastníka dolu Paula Lobwassera († 1606) a hrobka rodiny Schnorrů von Carolsfeld, postavená kolem roku 1800. Kostel Nejsvětější Trojice je sálový kostel, který byl částečně zničen při požáru v roce 1719, avšak již v roce 1739 byl znovu obnoven. Kostel je postaven z lomových kamenů, má ze tří stran uzavřený chór a průčelí se dvěma věžemi. Věže postavené v roce 1846 v období historismu zdobí špičaté routové střechy. Na jejich výstavbu přispěl obchodník Carl Hänel. Kostel je členěn opěrnými pilíři, mezi nimiž jsou okna s plochými oblouky. Sál v kostele má dřevěnou zrcadlovou klenbu a ze tří stran jednopatrové galerie. Původní vybavení kostela se nedochovalo.

    • Schmeilův dům (Schmeilhaus)

      Trögerův či Schmeilův dům je pojmenován po svých dočasných majitelích v 17./18. století (rodina lékárníka/člena rady), popř. po vydavateli Karlu Schmeilovi (v roce 1891 převzal vydavatelství Goedsche). Dvoupatrová rohová budova (Fürstenplatz 1) v bezprostřední blízkosti radnice obklopuje nepravidelné nádvoří s arkádami s půlkruhovými oblouky. Obě rohová průčelí jsou zdobena rozsáhlým plochým štukem (květy, listy, svitky, kartuše, busty, lvi a další ornamenty). V přízemí domu se dochovaly štukové stropy, které byly posléze zrekonstruovány. Schodiště má křížovou klenbu. Rohová průčelí jsou zakončena mansardovou střechou pokrytou břidlicí. Hlavním vchodem z náměstí Fürstenplatz vstoupí návštěvník do centrálního vstupního prostoru, který můžeme považovat za příklad barokní tvorby po roce 1720. Kromě bílého štuku je fasáda domu natřena světle růžovou barvou.

    • Kostel sv. Wolfganga

      Pozdně gotický kostel sv. Wolfganga, který je jedním z charakteristických znaků celkového pohledu na město, byl postaven mezi lety 1516 až 1540 na příkaz kurfiřta Friedricha III. Saského (zvaného Moudrý). Do stavby kostela byl začleněn jeho menší předchůdce, který vznikl v souvislosti se založením horního města Schneeberg po nalezení rudy v roce 1470. Stavba kostela byla financována prostřednictvím hornické daně vybrané od horníků a majitelů dolů. V 17./18. století byl kostel přestavěn v barokním slohu. Při velkém schneeberském požáru v roce 1719 byl kostel těžce poškozen, ale následně opět obnoven. V dubnu 1945 byl kostel téměř úplně zničen během leteckého útoku. Zůstaly jen vnější obvodové zdi. Po roce 1952 byl vnitřek i vnějšek kostela částečně zrekonstruován s využitím historických stavebních materiálů. V roce 1996 byl nově vysvěcen i umělecky a kulturněhistoricky významný oltář, který byl v mezidobí zrestaurován.

  • Důl Weißer Hirsch

    V dole Weißer Hirsch, poprvé zmíněném v 17. století, se těžila stříbrná ruda a později také vizmutové, kobaltové a niklové rudy. Spojení několika dolů do podniku Schneeberger Kobaltfeld v roce 1880 za účelem těžby rud na výrobu modré barvy přiřklo tomuto dolu centrální roli. Důl byl znám po celém světě díky rozmanitosti zde poprvé nalezených uranových nerostů. Po 2. světové válce sloužil důl pod označením Šachta 3 jako výchozí místo pro těžbu uranové rudy v tomto regionu.

  • Důl Sauschwart

    Těžba v oblasti nálezné jámy Sauschwart je doložena již od konce 15. století. Od poloviny 18. století se z dolu stal jeden z nejvýznamnějších komplexů v tomto revíru. V šachtě dolu Sauschwart se do roku 1929 těžila vizmutová ruda. Nad šachtou se nachází kavna s přístavkem, ve kterém je umístěn upravený těžní stroj z roku 1949. Mezi další dochované stavby patří cáchovna vybudovaná v roce 1835 a dům štajgra (1837). Dochovalo se také ústí štoly Erbstolln, jejíž stavba byla zahájena již v roce 1487. Šachetní kavna je zpřístupněná pro návštěvníky.

  • Důl Daniel

    Jáma Daniel byla poprvé zmíněna v roce 1500. V polovině 17. století se díky svým pozoruhodným otvírkám ložisek kobaltu stala jednou z nejvýznamnějších jam ve schneeberském revíru a pochází z ní více než třetina místních kobaltových rud. Ze souboru povrchových budov se dochovala cáchovna postavená kolem roku 1730 a kovárna z let 1839/40. V cáchovně dnes sídlí báňský spolek Bergbauverein Schneeberg/Erzgebirge e.V.

  • Důl Gesellschaft

    Nálezná jáma Gesellschaft patřila k velkým a významným důlním zařízením v neustädtelské těžební oblasti. Mezi dochované povrchové budovy patří cáchovna (1830), kovárna (1839), tesařský a studniční dům a prachárna (1844). Dřevěná kavna nad turbínovou šachtou byla postavena jako ochranná budova kolem roku 1984. Podzemní vodní přivaděč je až k turbínové šachtě přístupný pro návštěvníky.

    • Cáchovna

      Cáchovna dolu Gesellschaft byla postavena kolem roku 1830 a je nejvýraznější a největší cáchovnou ve schneeberském revíru. Dvoupodlažní dům je kompletně hrázděný a má velkou dvoupatrovou sedlovou střechu s polovalbami a pravidelně uspořádanými vikýři ve dvou řadách nad sebou. Západní štít je kompletně zakryt fošnami. Početná kompletně zrekonstruovaná okna jsou natřená ochranným nátěrem v zelené barvě. Okna v přízemí bývala osazena okenicemi, které se však nedochovaly. Od roku 1947 byly v domě pracovní a provozní prostory a byl rovněž využíván jako obytný dům. Po roce 1995 byl příkladným způsobem zrekonstruován v souladu s principy památkové péče a při rekonstrukci byla do obnovené stavby začleněna i zachovalá stavební substance.

    • Kovárna

      Kovárna byla postavena v roce 1839 jako dlouhá, plochá, jednopatrová zděná budova a byly v ní umístěny dvě kovářské výhně. Od roku 1947 našla nové využití jako obytný dům. Nad vchodovými dveřmi je uveden rok výstavby. Sedlová střecha a štítové strany jsou obloženy šindelem. Původní dvojitá okna kovárny členěná na 16 tabulek se včetně vnějších oken dochovala dodnes.

    • Studniční dům

      Studniční dům nálezné jámy Gesellschaft, tedy vodní rezervoár, byl v 19. století pravděpodobně zabudován do opěrné zdi haldy. Svým vnějším tvarem se tato osmiúhlá neomítnutá stavba s břidlicovou jehlanovou střechou podobá prachárně.

  • Rybník Filzteich

    Rybník Filzteich byl založen mezi lety 1483 až 1485 na místě starých cínových rýžovišť pro napájení dolů ve Schneebergu pohonnou vodou. Po protržení hráze v roce 1783 byl vybudován znovu jako největší zásobárna vody pro schneeberskou hornickou oblast. V rozlehlé lesní oblasti západně od rybníku Filzteich se dochovaly četné přívodní a vodní napájecí příkopy. Od roku 1933 slouží rybník Filzteich jako přírodní koupaliště.

  • Důl Wolfgang Maßen Fundgrube

    Nejjižnějším velkým dolem schneebergského revíru a zároveň jedním z nejvýznamnějších dolů na kobaltovou rudu v saském Krušnohoří byl v 19. století důl Wolfgang Maßen. Ze zařízení dolu se dochovala stoupovna z let 1816 až 1818 s podzemní komorou pro vodní kolo, hrázděná cáchovna, dům důlního dozorce a kovárna z poloviny 19. století. Poblíž velké tabulové haldy hlavní šachty se nacházejí početné malé haldy datovatelné již do 16. století.

    • Cáchovna

      Cáchovna je jednopodlažní, původně zcela hrázděná stavba, která je uprostřed domu mírně ohnutá a má vysokou dvoupatrovou mansardovou střechou pokrytou břidlicí. V části, která je odvrácena od šachty, se zbytky hrázdění dochovaly pouze na zadní straně budovy. Štít a levá část průčelí jsou v současné době vyzděny.Přední část budovy směřující k šachtě je stále hrázděná. Mansardová střecha s malými polovalbami má na přední i zadní straně v obou patrech podkroví vikýře. Severovýchodní polovina je pokryta břidlicí, jihozápadní stranu tvoří šindele ze střešní lepenky. Domovní štíty jsou zakryty fošnami. Dům má novodobá, otevíravě sklopná okna, členěná na šest tabulek, a nové vstupní dveře. Parapety se nedochovaly.

    • Stoupovna

      Stoupovna s podzemní místností pro vodní kolo, postavená v letech 1816 až 1818, je dvoupatrová hrázděná stavba. Dvoupodlažní sedlová střecha má po obou stranách vikýře seřazené ve dvou řadách. Na straně odvrácené od šachty je na stoupovně umístěna malá zvonice. Hodinový stroj, který k této zvonici patří, se rovněž dochoval. Samotná stoupovna byla zásobována energií z podzemního vodního kola přes dvě úklonná tyčová ústrojí prostřednictvím odpovídajících tyčových drah, které končí ve stoupovně. Dispozice vnitřních místností se do velké míry dochovala v původním stavu.

  • Stoupovna Siebenschlehener Pochwerk

    Od 16. do 19. století byl revír ve Schneebergu největším a nejvýznamnější nalezištěm kobaltové rudy na světě. Z řady zařízení na její zpracování se dochovala stoupovna Siebenschlehener Pochwerk. Patřila k dolu „Siebenschlehen“ zmiňovanému poprvé na konci 15. století. V letech 1752 až 1753 byl objekt přestavěn do dnešní podoby. Stoupovna je v současnosti využívána jako muzeum.

  • Huť St. Georgenhütte

    60 m severovýchodně od siebenschlehenské stoupovny v městečku Schneeberg Neustädtel stojí kurfiřtská huť (St. Georgenhütte) postavená kolem roku 1665. Název připomíná dřívější umístění historicky významného schneeberského dolu St. Georg. Dvoupodlažní budova, která byla původně rozšířena o různé přístavby, sloužila ke zpracování rud obsahujících vizmut, kobalt a nikl. Huť St. Georgenhütte je jedinou hutí v západní části Krušných hor, která je do značné míry dochovaná v původním stavu.  Zpracování rud se provádělo metalurgickými procesy, jak lze zjistit z informací od Georgia Agricoly (1494-1555) a Lazara Erckera (1528-1595). 

  • Rybník Knappschaftsteich

    Rybník Knappschaftsteich, zřízený roku 1684, hraničí přímo s komplexem siebenschlehenské stoupovny. Jedná se o rybník, ze kterého byla dodávána voda do další stoupovny, která se nacházela pod siebenschlehenskou stoupovnou. Rybník má zemní hráz s těsněním z jílu, tarasovou zeď, kontrolní objekt u stavidla a přepad. Svou konstrukcí odpovídá lindenauskému rybníku patřícímu k siebenschlehenské stoupovně. Užitkovou vodu pro stoupovnu a prádlo získával důl z lindenauského rybníka přes 600 m dlouhý vodní příkop.

  • Důl Fundgrube St. Anna am Freudenstein nebst Troster Stolln

    První písemný doklad o důlní činnosti v areálu dnešního prohlídkového dolu St. Anna am Freudenstein u Zschorlau pochází z roku 1492. Jednalo se o relativně malý důlní revír, který byl význačný zejména těžbou stříbrných rud v 16. století. V severní části této hornické krajiny se nachází přístupná štola Troster Tagestolln.