Vycezování, metoda získávání stříbra z měděných stříbronosných rud, propůjčilo název huti založené v roce 1537 hornickým mistrem Hansem Leonhardtem. Vycezovací huť Grünthal tvořila samostatné sídlo s vlastní soudní pravomocí. Se svými téměř kompletně zachovanými výrobními a správními budovami i obytnými a zásobovacími objekty tvoří vycezovací huť jedinečné svědectví předindustriálního hutnického zpracování a dalšího zpracování stříbronosných měděných rud v evropském měřítku.

  • Main Elements
  • Interactive Map
  • Komplex vycezovací hutě v Grünthalu

    Vycezování, metoda pro získávání stříbra z měděných stříbronosných rud, propůjčila název huti založené v roce 1537 perkmistrem Hansem Leonhardtem. Vycezovací huť v Grünthalu tvořila samostatnou obec s vlastní soudní pravomocí. Vedle výrobních a správních objektů se zde proto nachází také obytné a zásobovací budovy. Po převzetí saským kurfiřtstvím se huť stala střediskem zpracování mědi, ve kterém se částečně razily i měděné mince. Téměř všechny budovy se dochovaly až dodnes a představují jedinečné svědectví předindustriálního hutnického zpracování a dalšího zpracování stříbronosných měděných rud v evropském měřítku. Měděný hamr postavený v letech 1534/37 se nachází mimo vlastní areál hutě. V letech 1958 až 1960 proběhla přestavba na přístupnou technickou památku.

    • Lichthaus

      Po zahájení provozu elektrárny byla původní elektrocentrála, tzv. Lichthaus, přestavěna na obytnou budovu. Budova je přímo spojena s výstavbou elektrocentrály v letech 1895–1905. Výstavba zařízení pro zásobování energií umožnila dodávat elektřinu do závodu a částečně i do okolí. Jednopodlažní budova se vyznačuje podezdívkou z přírodního kamene, klenutými okny a plochou sedlovou střechou a v současné době je stále využívána jako obytný dům.

    • Dům tesaře

      Dům tesaře a hutní škola jsou propojeny mezilehlou budovou. Pravoúhle orientovaná sedlová střecha mezilehlé budovy pokrytá taškami spojuje sedlovou střechu domu tesaře s valbovou střechu školy ve stejné okapové a hřebenové výšce. Na střechách jsou použity různé střešní konstrukce, jako pultové vikýře nebo tzv. volská oka. Tesařský dům s řeznickým pultem i přilehlá škola byly postaveny kolem roku 1612. Starší část stavby byla postavena v roce 1537 jako stáj a později byla využívána jako obytný dům učitele a zároveň jako škola. Na budově je umístěna tabulka s letopočtem 1627. V roce 1873 proběhla rekonstrukce přízemí, kde z původní tesařské dílny vznikl prostor pro parkování vozů. Jižní část přízemí tesařského domu trvale obýval řezník vycezovací hutě.  

    • Západní brána

      Západní brána je nejvýraznějším vstupem do areálu vycezovací hutě. Původně, po posledním požáru přilehlé budovy v roce 1675, byla u tohoto vstupu do areálu hutě postavena vrátnice s průjezdem, která však byla v roce 1856 opět zbourána. Namísto toho zde společnost Sächsische Kupfer- und Messingwerke F. A. Lange vybudovala ozdobnou bránu. Dva kamenné sloupy z lomového kamene s členěnými hlavicemi jsou zakončeny stanovou střechou s měděnými špičkami zdobenými koulemi. Oblouk brány spojující oba sloupy s výzdobou připomínající cimbuří chrání sedlová stříška. Samotná brána je dvoukřídlá a dřevěná. Na sloupech jsou osazeny dva erbovní kameny zdobené volutami. Na jižním kameni je uveden nápis: „ZALOŽENO ROKU 1567 HANNSEM LIENHARDTEM Z ANNABERGU ZAKOUPENO ROKU 1567 KNÍŽETEM AUGUSTEM“.

    • Dům soudce Langeho

      Obytný dům soudce Christopha Langeho byl podle letopočtu vytesaného do prahového trámu hrázděné konstrukce postaven v roce 1611. Trámy jsou zdobeny výžlabky. Dvoupatrový dům s původními malými okenními otvory je v přízemí zděný a horní patro je hrázděné. Západní hrázděná konstrukce byla později nahrazena mohutnou vyzdívkou. Hrázděná konstrukce se vyznačuje průběžnými nadokenními a podokenními paždíky a částečně dochovanými jednoduchými ondřejskými kříži. Dům má taškovou sedlovou střechu.

    • Hutní šenk

      Hutní šenk je jednou z nejreprezentativnějších budov v areálu. Původně se jednalo o panský dům měděného hamru, který zároveň sloužil jako obytný dům pro směnového mistra. Po výstavbě samostatného domu pro směnového mistra byla budova po roce 1568 využívaná jako hutní šenk. Vycezovací huť vlastnila vlastní výčepní povolení. Hutní šenk, který pochází pravděpodobně z 16. století, je dvoupodlažní budova se zděným přízemkem, hrázděnou konstrukcí v horním patře a částečně vybudovaným podkrovím. Mírně převislou sedlovou střechu pokrytou břidlicí rozděluje po obou stranách pultový vikýř se šesti resp. sedmi okny. Nad jihovýchodním štítem se nachází mědí pobitá zvonice s lucernou a hutním zvonem z 19. století.Na štítu je přímo pod zvonicí umístěn skvostný ciferník hodin vycezovací huti zdobený plátkovým zlatem.

    • Dům prubíře rudy

      Takzvaný dům prubíře rudy je jednou z pozoruhodných a velkých budov v areálu vycezovací huti. Dům je dvoupatrový a je rozdělen na hlavní budovu a severozápadní přístavbu. Obě budovy jsou dvoupodlažní a mají sedlovou střechu s vikýři. Přízemí obou budov je zděné, zatímco horní patra a štíty jsou hrázděné. Při přestavbě domu prubíře rudy a přilehlého skladu mědi byla za použití původní stavby dřívějšího skladu mědi postavena přístavba s arkýřem a kruhovými okny v přízemí. Původně se zde skladovala hutní měď určená k prodeji. Základy domu a skladu mědi se datují do doby kolem roku 1586.

    • Dům směnového mistra

      Takzvaný dům směnového mistra je jednopatrová zděná budova s vysokou valbovou střechou. Mírně převislá šindelová střecha má několik střešních nástaveb ve formě volských ok. Štíty domu jsou pobity prkny. Uspořádání okenních a dveřních otvorů pravděpodobně odpovídá původnímu uspořádání z období výstavby domu. Okna i dveře jsou orámovány šambránami. Mezi domem směnového mistra a domem prubíře rudy, který je od něj na severozápad, se nachází vodní příkop, který směřuje od Dlouhé huti a původně ústil do dřívějšího hutního rybníka u rafinačního domu.

    • Dělnický obytný dům

      Tato budova je dalším příkladem malého jednopodlažního domku hutníků o ploše cca 80 m2. Tento obytný dům se od ostatních dělnických domů odlišuje stavebním uspořádáním, protože je obrácen štítem k průjezdu hutí. Dlouhá strana domu však zároveň vede rovnoběžně s vodním příkopem neboli odvodňovacím kanálem Dlouhé huti, který pokračuje východním směrem. Dům byl pozměněn a má nová velká okna, která neodpovídají původnímu dispozičnímu uspořádání, a asymetricky umístěný vchod. Sedlová střecha a štíty jsou kryty azbestovým šindelem a střecha není členěna žádnými vikýři.

    • Seifertův domek

      Malé domky hutníků byly budovány již při založení vycezovací huti, aby odborníci, kteří zde pracovali, mohli v areálu i bydlet. Bylo to nezbytné, protože huť nebyla v nepřetržitém provozu. V inventurních seznamech z roku 1567 je uvedeno 8 dělnických domů. Pravděpodobně z bezpečnostních důvodů a kvůli ochraně proti požárům se nacházely vedle výrobních budov. Seifertův domek je malá jednopodlažní budova s podlahovou plochou cca 60 m². Dům má na obou podélných stranách vždy dvě okna a jeden dveřní otvor a na štítové straně vždy po jednom okně v přízemí a ve štítu. Dům má šindelovou valbovou střechu s volským okem na jižní straně. Dochované hrázdění uvnitř domu naznačuje, že byl dům původně kompletně hrázděný. 

    • Obytný dům

      Základní rysy dělnického obytného domu se pravděpodobně datují taktéž do 16. století. Je včleněn do řady sousedních obytných domů podél cesty vedoucí skrz hutní areál. Zatímco vzhled pláště budovy pravděpodobně odpovídá originálu, její charakter byl výrazně změněn přestavbami. Jednalo se o změny dispozičního řešení, velikosti a druhu oken, novou přístavbu s pultovou střechou v zadní části budovy, úpravu velké sedlové střechy kryté šindelem ze střešní lepenky a v neposlední řadě i o změnu barvy omítky.

    • Hutní kovárna

      Severně od dělnických domů a jihovýchodně od rafinačního domu, avšak stále ještě uvnitř areálu obehnaného hutní zdí, se nachází hutní kovárna. Jedná se o dvoupodlažní budovu se zděným přízemkem a hrázděnou konstrukcí v horním patře. Východní štít je zcela vyzděný, západní štít byl obložen břidlicí. Kovárna měla sedlovou střechu pokrytou střešními taškami, která byla v roce 2008 zbourána včetně štítů. Kovárna byla v provozu do roku 1867 a poté byla přestavěna na obytný dům.

    • Shánírna, původně sklad měděného zboží

      Spolu s Dlouhou a rafinační hutí patřila původně budova shánírny k významným hutním stavbám v technologickém procesu vycezování a dalšího zpracování výrobků, zejména při dalším zpracování stříbra, které se v procesu vycezování vázalo na olovo. Ve shánírně byla velká sháněcí pec, do které byl vzduch potřebný k odhánění dodáván dvěma dmychadly. Obě dmychadla byla poháněna vodním kolem. Ve shánírně se vedle různých skladovacích prostor nacházela laboratoř, koupelna a dočasně také mincovna (i pro měděné mince) vycezovací huti. Po ukončení vycezování byl zrušen i proces odhánění, budova se začala využívat jako skladiště a od roku 1886 jako slévárna. Při požáru v roce 1903 shořela shánírna na popel a na jejím místě byla následně postavena nová moderní budova slévárny.

    • Dlouhá huť

      Dlouhá huť byla nově postavena v roce 1562 a tvořila technologické a architektonické centrum vycezovací huti. Jednopodlažní budova byla 36 metrů dlouhá a 21 metrů široká. Na severní straně Dlouhé huti stála prubířská budova, ve které byl zkoumán obsah kovů u surovin určených ke zpracování. Mezi další přístavby patřila komora, kde se připravovala směs uhelného prachu a hlíny, pražírna a komora na vodní kolo. Tři vodní kola umístěná přímo v budově poháněla svými dlouhými hřídelemi dmychadla pro pět šachtových pecí a dvě menší rafinační nístějové výhně. Na východní stěně budovy byla jedna sušicí a pět ságrovacích pecí. V roce 1952/53 byla Dlouhá huť do základů zbourána. Pro názorné předvedení techniky používané v této huti a technologických procesů vycezování byla později provedena rekonstrukce různých zařízení, včetně různých druhů pecí a dmychadel, a to převážně na jejich původních místech.

    • Velká uhelna

      Východně od Dlouhé huti stála velká a malá uhelna. V těchto skladištích se skladovalo velké množství dřevěného uhlí nezbytného pro různé hutní procesy. Východní stěny uhelen sloužily současně jako hutní zeď areálu. Základové zdivo velké uhelny je jen stěží rozpoznatelné, protože bylo začleněno při přestavbě na volnočasové centrum (mj. bowlingová a kuželková dráha, střelnice).

    • Stará faktorie

      Jednoduchá, později několikrát pozměněná, přestavěná a rozšířená budova Staré faktorie byla postavena v roce 1604 jako obytný dům pro faktora vycezovací huti HIERONYMA EYMERA. Komplex budov byl původně zřízen jako malý dvůr, dnes však stojí už jen hlavní budova na severovýchodě a sousední přístavba. Stará faktorie je dvoupatrový, dnes mohutně zděný podsklepený dům se sedlovou střechou pokrytou šindelem ze střešní lepenky s pultovými vikýři. Již zmíněná starší přístavba se vyznačuje valbovou střechou. Výrazně mladší dvoupodlažní přístavba na jihovýchodě má také sedlovou střechu, která však nedosahuje stejné hřebenové výšky jako střecha hlavní budovy. Hlavní vchod do vyvýšeného přízemí je přístupný přes venkovní schodiště na severovýchodní podélné straně budovy. Od roku 1848 až do roku 1886 byla budova využívána jako nová škola.

    • Stáj

      Jižně od velké stodoly stojí velká, navenek nenápadná budova stáje s podlahovou plochou téměř 540 m2. Má plochou sedlovou střechu pokrytou střešní lepenkou. Uvnitř stáje byly jako nosné prvky použity litinové sloupy.

    • Panský dům, nová faktorie

      Původní panský dům, ve kterém později sídlila faktorie, v současné době vévodí celému komplexu huti. Spodní ze tří podkrovních pater bylo přestavěno pro obytné účely. Střecha byla proto na obou stranách opatřena pultovými vikýři ve dvou úrovních. Centrální budova byla postavena kolem roku 1560 rodinou UTHMANNŮ a později byla několikrát přestavěna. Poté, co vycezovací huť získal saský vládce, byla budova přestavěna a nacházely se v ní komnaty kurfiřtské rodiny a jejího služebnictva. První přestavbu panského domu KURFIŘTEM CHRISTIANEM připomíná replika kurfiřtské erbovní desky nad vchodem na východní straně panského domu, na které stojí letopočet 1586 a kterou drží dva hutníci, a nápis, který je uveden pod ní. Dům sloužil stejnou měrou jako faktorie a jako obytný dům faktora a současně se využíval jako sklad.

    • Zeď a hutní brána

      Centrální areál vycezovací huti včetně Dlouhé huti, shánírny a hutního šenku byl původně obehnán dřevěným plotem a později palisádami. Události třicetileté války ukázaly, že tento ochranný val nebyl v období válek dostačující. Na základě této zkušenosti byla v letech 1656 až 1694 postavena zeď z lomových kamenů, která byla celkem 1019 m dlouhá a asi 2,1 m vysoká. Dále byla zeď opatřena střílnami. Z této zdi se dochovaly části na severozápadě mezi západní bránou a rafinačním domem, na východě v oblasti východní brány a hutní kovárny a v prostoru hutní brány východně od nové faktorie, u panského domu. Do vycezovací huti se bylo možné dostat přes zajištěné brány. Skrz tzv. hutní bránu bylo možné dojít od panského domu k Dolnímu a Hornímu hutnímu rybníku.

    • Starý pivovar

      V roce 1580, za období faktora Heinzeho, byla stará budova hamru, tzv. Malý hamr, přestavěna na pivovar. Právo vařit a točit pivo patřilo již od založení vycezovací huti mezi výsady, které jí byly uděleny. Spolu s reprivatizací vycezovací huti v roce 1873 byl pivovar přebudován na tesařský dům. Budova pivovaru je jednopodlažní, má sedlovou střechu pokrytou taškami a její východní hrázděný štít je proveden v úhlu téměř 45° k okapové straně budovy. Jihovýchodně od domu stojí jednopodlažní přístavba o podlahové ploše cca 150 m2. Severovýchodně od pivovaru se nacházela dnes již zbouraná stoupovna vycezovací huti.

    • Dům vozky

      Dům vozky je jednou z novějších budov uvnitř hutního areálu obehnaného zdí. Má půdorys ve tvaru písmene L, je jednopodlažní a má přestavěné podkroví. Dvě přilehlé budovy mají dvě přečnívající sedlové střechy pokryté břidlicí a pultové vikýře. Budova, která je nyní využívána jako obytný dům, byla postavena v roce 1907. Naproti domu stála bouda pro vůz.

    • Energetická centrála

      Energetická elektrocentrála byla postavena v letech 1905/06. Energetická centrála využívala pro výrobu elektřiny dvou Francisových turbín s příslušnými generátory. Pohonná voda, která sem byla přiváděna z Rothenthalu, byla vedena potrubím od tzv. Lichthausu pod Dolním rybníkem do turbín. Pro období sucha měla huť k dispozici lokomobil od firmy Lanz o výkonu 120/180 kW. Dnes zkrácený komín byl postaven pro zařízení určené na výrobu páry. Celá energetická centrála se rozkládá na ploše více než 650 m2 a vyznačuje se typickou průmyslovou architekturou z období počátku 20. století. Jako dekorativní prvky byly použity kabřince. Budova se dále vyznačuje obloukovými železnými rámovými okny a plochými sedlovými střechami. Výroba energie sice byla dostatečná pro zásobování okolních budov a průmyslových provozů elektrickým proudem, pro pohon energeticky náročných válcovacích stolic byla však i nadále využívána vodní pára a vodní energie. 

    • Systém příkopů

      Systém zásobování vycezovací huti vodou lze v zásadě rozdělit podle využívání vody z řek Flöha nebo Natzschung. Vzhledem k morfologii a zároveň i značnému množství vody byl pohonné vody pro technická zařízení vycezovací huti dostatek. Voda z řeky Natzschung byla odebírána z několika menších jezů a dodávána do hnacích strojů prostřednictvím vodních příkopů a náhonů. Jako hnací ústrojí se nejčastěji používala vodní kola, která poháněla v areálu huti početná dmychadla potřebná pro nejrůznější procesy. Většinou se jednalo o truhlíková dmychadla. Vodní kola kromě toho přes vačkové hřídele poháněla například také chvostové hamry, stoupovny a další technická zařízení. Pro akumulaci vody k zásobování pohonnou vodou se v obdobích sucha využívala voda nashromážděná v umělých nádržích, kterým se zde říkalo hutní rybníky. Rozlišovalo se mezi Horním a Dolním hutním rybníkem. Třetí rybník, který byl zasypán začátkem 20. století, se nacházel mezi dělnickými domky a rafinačním domem. Vodu bylo možné přivádět k příslušným spotřebičům prostřednictvím různých vodních příkopů. Většina struh v oblasti se dochovala dodnes, avšak část z nich, zejména v areálu vycezovací huti, je dnes již bez vody.

    • Faktorský rybník

      Faktorský rybník je největší ze tří hutních rybníků. Je téměř 150 m široký a přibližně 100 m dlouhý. Přibližně uprostřed rybníka je uměle navezený ostrov.

    • Faktorův altánek

      Západně od Dolního hutního rybníka, přímo u horního hutního náhonu, v blízkosti horní hutní brány stojí historický stavební klenot – altán faktora vycezovací huti AUGUSTA ROTHEHO. Dřevěný altán opatřený stanovou střechou pokrytou mědí má podlahovou plochu pouhých 16 m2. Uvnitř altánu jsou různé citáty z žalmů a částečně obnovená původní barevná výzdoba, vytvořená s použitím místních kobaltových barev.

    • Starý hamr

      Měděný hamr postavený kolem roku 1534/37, který je dnes označován jako Starý hamr, se nachází mimo areál huti, východně od hutní zdi, která se v této oblasti dochovala. V letech 1958–1960 bylo technické vybavení hamru opraveno za použití vybavení z Nového hamru. Technické vybavení sestává ze tří chvostových hamrů poháněných vodním kolem přes vačkový hřídel. Druhé vodní kolo pohání prostřednictvím tyčového ústrojí dmychadlo. Komory na vodní kola jsou umístěny na východní straně budovy. Přímo nad kovářskou výhní se nachází nápadný komín, který je veden do hřebenové výšky Starého hamru a zakončený korunkou. Až do roku 1914 sloužil hamr k výrobě měděných plechů a jejich zpracování na předměty denní potřeby, např. nejrůznější mísy a kotlíky. Po svém obnovení v roce 1960 je hamr využíván jako přístupná technická památka.

    • Hutní mlýn

      Vznik hutního mlýna se váže k počátkům vycezovací huti. Jako stavitel je uveden Christoph UTHMANN v roce 1537. Hutní mlýn měl původně tři mlecí složení. V průběhu doby byla huť několikrát zničena nebo poškozena při požárech, povodních nebo válečných událostech a následně opět obnovena. Mlýn byl provozován jako nájemní mlýn a pro obytné účely byl rozšířen až po roce 1945. Od roku 1986 byl upraven na obytný dům s kavárnou. Mlýn má dnes podobu masivní zděné stavby se sedlovou střechou a přestavěným podkrovím. Na severní straně budovy se nachází dvoupatrová přístavba, která je taktéž opatřena sedlovou střechou.

    • Rafinační dům

      Rafinační dům vycezovací huti Olbernhau-Grünthal se nachází jen pár metrů západně od hutního mlýna, na vnější straně zdi chránící areál. I jeho výstavba sahá až do počátků vycezovací huti, protože byl postaven kolem roku 1560 rodinou UTHMANNŮ. Proces rafinace předtím probíhal v Dlouhé huti. Rafinační dům byl jednou z největších budov vycezovací huti. Jeho rozloha činila téměř 280 m2. Po ukončení provozu vycezovací huti byla budova využívána jako rafinační huť, později jako drátovna nebo dílna, a v současné době funguje jako prodejna. Tyto změny ve využití budovy vedly k jejím opakovaným rozsáhlým přestavbám. Dnes se jedná o jednopatrovou budovu s mohutnou sedlovou střechou, která byla rozšířena o nadstavbu s pultovou střechou (s vikýřem) v jižní polovině budovy. K severní štítové zdi přibyla přístavba.

    • Nový hamr

      Nový hamr, jehož základy pochází taktéž z 16. století, stojí na levém břehu řeky Flöha. Do provozu byl uveden v roce 1586. V komoře na vodní kolo, orientované směrem k řece Flöha, se nacházela dvě vodní kola o průměru přibližně 8,5 m. Jedno pohánělo tři různě velké chvostové hamry a druhé dvojité dmychadlo u kovářské výhně. Druhé, menší dmychadlo bylo ovládáno ručně a sloužilo k zahřívání menších výkovků. Oddělená místnost v přízemí původně sloužila jako uzamykatelný sklad mědi. Na špalcích tří odlišných chvostových hamrů se nacházely příslušné kovadliny. Technické zařízení hamru, které bylo provozuschopné ještě v první polovině 20. století, bylo v roce 1960 přestěhováno do Starého hamru. V horní hrázděné části budovy, jež byla pravděpodobně přistavena až později, se vedle správních prostor nacházel také byt mědikovce.