Horní město Marienberg bylo plánovitě založeno v roce 1521 poté, co byla v regionu objevena rozsáhlá ložiska stříbra. Půdorys města odpovídal zásadám ideálního města renesance, které zde byly použity poprvé na sever od Alp. K významným památkám patří mj. Renesanční radnice, sálový kostel sv. Marie, městské opevnění a hornický sklad. Marienberg uzavírá zakládání významných horních měst během druhého období těžby stříbrných rud v Krušnohoří.

  • Main Elements
  • Interactive Map
  • Historické centrum Marienbergu

    Hornické město Marienberg bylo založeno roku 1521 podle návrhů Ulricha Rüleina von Calw s čtvercovým půdorysem a neobvykle velkým čtvercovým tržištěm. Radnice na náměstí byla vybudovaná v renesančním stylu mezi lety 1537 až 1539. Navzdory několika městským požárům se dochoval skvostný portál z roku 1538. Také měšťanské domy, které náměstí lemují, se vyznačují celou řadou zdobných renesančních portálů. Městský kostel Panny Marie byl postaven v letech 1558 až 1564 podle vzoru městských kostelů v Annabergu a Pirně jako poslední velký pozdně gotický halový kostel v Horním Sasku. Po požáru byl obnoven v dobovém raně barokním stylu. Z původně pěti bran zasazených do městských hradeb se dochovala pouze Šopavská brána (Zschopauer Tor) z roku 1545. Zajímavostí města je domek nazývaný Lindenhäuschen – typický, do značné míry v původním stavu dochovaný obytný hornický domek, který je jedním z nejstarších domů ve městě Marienberg.

    • Báňský úřad

      Na klenáku zděného nadpraží na straně do ulice je vyobrazen zeměpanský erb, kolem kterého se pne vavřín. Budova opakovaně padla za oběť městským požárům. Dům má velké sklepení, orientované paralelně k ulici, s omítnutou valenou klenbou, která je vysoká 2,3 m. Dům má celkem tři sklepy, které všechny pochází z období založení Marienbergu. V některých místnostech je křížová klenba. V těchto prostorách, chráněných proti požáru, byly uloženy dokumenty Marienberského báňského úřadu, jako jsou báňské knihy, úřední spisy či nákresy. Původní vybavení báňského úřadu se nedochovalo. Po zrušení Marienberského báňského úřadu sloužil dům pro účely lesního vrchnostenského úřadu.

    • Městský kostel Panny Marie

      U příležitosti zavedení reformace v Sasku vévodou Jindřichem IV. Saským byl v letech 1536 až 1537 založen farní kostel. Nebyl však postavený na exponovaném místě přímo na náměstí, jak to bývalo ve středověku obvyklé, ale trochu stranou. Byl vybudován v letech 1558–1564 jako trojlodní pozdně gotický halový kostel se sedmi klenebními poli pod vedením kamenického mistra Wolfa Blechschmidta z Pirny podle vzoru velkých městských kostelů v Annabergu, Schneebergu a Pirně. Při největším požáru v marienberské historii v roce 1610 kostel téměř kompletně vyhořel, a to až na vnější zdi, věž a sakristii, a byl znovu vystavěn v letech 1616 a 1667–1675. Celková vnější délka činí 56 m a věž kostela je vysoká 60 m. Uvnitř kostela se nachází významné zachované vybavení ve stylu raného baroka s italským vlivem pocházející z různých století nebo nádherně znějící Schubertovy varhany.

    • Červená věž

      Tato věž je poslední z původně čtyř kulatých věží. Stály v rozích čtyřúhelníku tvořeného městským opevněním, ukazovaly do světových stran a byly pojmenované podle barev. Červená věž stojí na východě, zelená stála na jihu, bílá na západě a černá na severu. Všechny věže vyhořely v roce 1610 a pouze Červená věž byla znovu postavena. Věž má průměr 12 m, je 18,4 m vysoká a uvnitř jsou tři dřevěné podlahy spojené na pero a drážku. Původně byla zamýšlená jako shromaždiště zbraní, poté sloužila mimo jiné armádě jako prachárna a později byla pronajímána různým živnostníkům. Dnes ji využívá sousední gymnázium pro pořádání kulturních akcí.

    • Šopavská brána (Zschopauer Tor)

      Brána byla postavena v roce 1545 a je poslední dochovanou z původně pěti městských bran. Do roku 1684 zde vyzváněl tzv. hornický zvon, který oznamoval střídání směn. Po roce 1684 byl přestěhován do kostelní věže. Na vnější straně brány jsou dodnes viditelné drážky pro padací mříž. V průchodu brány jsou patrné kruhy pro vnitřní a vnější bránu, ke kterým se upevňovaly závěsy brány. Dnešní řezbářský domek přistavený přímo k bráně dříve sloužil jako strážnice. Stráže hlídkovaly na městských hradbách a v závislosti na ročním období měly brány různé otevírací doby. Věž je čtyřpatrová. Od roku 1966 do roku 2006 zde sídlilo národní muzeum, které je od té doby umístěno v důlním skladu jako Muzeum česko-saského Krušnohoří. Věž se dnes využívá pro pořádání kulturních akcí.

    • Městské hradby

      Opevnění hornického města Marienberg bylo postaveno teprve v letech 1541 až 1566 a na jihu ani na severu se nedrželo původního půdorysu města. Před hradbami byly příkopy naplněné vodou. Městské hradby, ze kterých se dodnes dochovaly pouze krátké úseky u Šopavské brány a u Červené věže, byly vyzděny z místních lomových kamenů s vápnem a na straně obrácené směrem do města byly zpevněné pomocí opěrných oblouků. V 19. století byla stržena většina městských hradeb, tři městské věže i čtyři městské brány. Z původně pěti bran zasazených do podélné strany marienberských městských hradeb se dochovala pouze Šopavská brána z roku 1545. Červená věž je poslední dochovanou městskou věží marienberského opevnění.

    • Důlní sklad

      Zvláštností mnoha měst v Krušných horách byly důlní sklady. Sloužily k zásobování horníků a jejich rodin především potravinami. Důlní sklad v Marienbergu vznikl v letech 1806 až 1809 jako robustní čtyřpatrová budova z lomového kamene s polovalbovou střechou pokrytou břidlicí. Později byla budova skladu využívána jednak jako vojenský sklad, jednak pro další hospodářské účely. V letech 2002 až 2006 byl historický důlní sklad přestavěn v souladu s principy památkové péče na česko-německé kulturní centrum. Pozoruhodnou vnitřní dřevěnou konstrukci i vnitřní prostory místností se i přes další rozsáhlou výstavbu podařilo z velké části zachovat. Důlní sklad v Marienbergu je tak jediným v celém Krušnohoří, který se do značné míry dochoval v původním stavu.