Svědectví o hornictví v Lautě sahají až do 16. století. Pozoruhodné jsou krajinotvorné pruhy hald z těžby stříbrné rudy sledující průběh rudních žil. Každá halda nad těmito žilami odpovídá umístění jedné nebo několika šachet. Haldy jsou od sebe vzdálené podle velikosti tehdejších důlních polí. K historicky nejvýznamnějším žilám patří „Bauer Morgengang“ a „Elisabeth Flachen“. V 18. století vznikla na žíle Elisabeth Flachen Rudolfova šachta jakožto nejdůležitější hlavní šachta revíru.

  • Main Elements
  • Interactive Map
  • Hornická krajina Lauta

    Charakteristickým rysem hornické krajiny Lauta jsou křížící se haldové tahy dvou významných stříbrorudných žil „Bauer Morgengang“ a „Elisabeth Flachen“. Většina hald pochází z období těžby v 16. století. V 18. století se z takzvané šachty Wasserlochschacht, která je od roku 1839 označovaná jako šachta Rudolph, stala nejvýznamnější hlavní jáma oblasti. Těžba stříbra u štoly Rudolph a tedy i v marienberském revíru byla ukončena v roce 1899. V letech 1947 až 1954 byla šachta Rudolph využívána při průzkumu a těžbě uranových rud a do roku 1962 také k dobývání fluoritu. Dnes se na šachtě nachází koňský žentour zrekonstruovaný podle historických předloh, který slouží jako prohlídkový objekt.