Region v okolí Ehrenfriedersdorfu je jednou z nejstarších středověkých oblastí těžby cínových rud v Německu. Cínové rudy se zde dobývaly již na počátku 13. století. S rozvojem nové čerpací techniky známé jako ehrenfriedorfské čerpadlo bylo možné dočasně utlumenou hornickou činnost v 16. století znovu obnovit. Tato patentovaná metoda se následně rozšířila v hornictví všeobecně. Z této druhé doby rozkvětu zde zůstaly zachovány četné povrchové objekty.

  • Main Elements
  • Interactive Map
  • Sauberská hlavní a svislá šachta

    Z těchto období těžby se dochovalo mnoho památek, například komplex sauberské hlavní a svislé šachty s haldami, ruiny třídírny v Morgenröthe, kulturní dům a pozůstatky po sestupkovém dobývání, které byly odhaleny v důsledku závalu v roce 1985. Sauberská hlavní a svislá šachta jsou v současnosti přístupné v rámci návštěvního dolu Ehrenfriedersdorf.

    • Šachetní budova sauberské hlavní a svislé šachty

      Centrálním objektem komplexu sauberské hlavní a svislé šachty je šachetní budova. Třípodlažní budova byla postavena během hloubení hlavní a svislé šachty v roce 1855 a několikrát přestavěna. Přízemí a první patro tvoří omítnuté cihlové zdivo. Druhé patro a štíty jsou hrázděné a částečně i vyzděné. Hrázdění bylo později obloženo dřevem. Toto bednění je nyní zakryté umělou břidlicí. Sedlová střecha budovy byla v roce 1964/65 rozšířena o oplocení kolem těžní věže. Původní těžní věž byla nahrazena modernější konstrukcí, která byla uvedena do provozu v roce 1966.

    • Ruiny morgenröthské třídírny

      Po bývalé třídírně v Morgenröthe, která byla v provozu až do roku 1825, se dochovaly trosky zdiva z lomového kamene. V roce 1872 byla třídírna přestavěna na skladiště rudy, které bylo zbouráno – až na základy, které jsou viditelné dodnes – v roce 1925.

    • Kulturní dům

      Kulturní dům je nejrozlehlejší a nejmladší budovou celého komplexu Sauberské hlavní a svislé šachty. Postaven byl kolem roku 1955. Vstupní prostor a schodiště nad ním jsou mírně předsazeny před budovou. Okna schodiště jsou velká a v přízemí je doplňují troje dveře. Celá vystupující část se vyznačuje neomítnutým zdivem z šedých cihel. Okenní a dveřní rámy jsou natřené na červeno. Kulturní dům má ještě další dvě zajímavosti. Naproti vchodu se v přízemí nachází celonástěnná malba s hornickým motivem. Druhá zajímavost je umístěna v horním patře. Jedná se o kulturní sál, který se dochoval v původním stavu. Z jeho vybavení dýchne na návštěvníka původní atmosféra 50. let 20. století. Střecha kulturního domu je na jedné (jihovýchodní) straně osazena fotovoltaickým systémem. Při rekonstrukci byla střecha pokryta černou břidlicí.

    • Zámečnická dílna a kovárna

      V budově se dnes nachází muzeum návštěvního dolu a kavárna „Sauberg Klause“. Byla postavena roku 1916 jako zámečnická dílna či kovárna, později sloužila jako skladiště a správní budova. Jednopodlažní stavba má na straně do ulice pravidelně uspořádané okenní otvory se dvěma různými typy oken, které doplňuje vchod s předsazenými schody. Na jižní straně je vchod s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi a dřevěným opláštěním. Na straně do ulice má dům valbovou střechu se čtyřmi vikýřovými okny a jedním pultovým vikýřem. 

    • Památník horníkům „Oswald Barthel Turm“

      Památník věnovaný horníkům je věžovitá stavba, jež byla nově postavena z lomových kamenů v roce 2003 hornickým pohřebním bratrstvem. Památník připomíná někdejší věž Oswalda Barthela, která stála v areálu mezi lety 1928 a 1985. Ve věži jsou umístěny pamětní desky na památku zesnulých horníků ehrenfriedersdorfského revíru s uvedenými jmény.

  • Sestupkové dobývání

    Pojem sestupkové dobývání označuje těžbu shora dolů. Jedná se o nejstarší metodu pro dobývání rudních žil. Sestupkové dobývání v Ehrenfriedersdorfu probíhalo na žilných pásmech Einigkeit a Leimgrüben, která vedou téměř paralelně vedle sebe ve směru od severu na jih. Východně od těchto dvou lokalit probíhalo sestupkové dobývání na prinzelském žilném pásmu. Lokalita sestupkového dobývání na pásmu Einigkeit byla částečně opět zpřístupněna pro návštěvníky dolu a také zde byla nově postavena kavna. Místa sestupkového dobývání byla opět zasypána vytěženou hlušinou.

  • Příkop Röhrgraben

    Výstavba příkopu Röhrgraben, který sloužil k přívodu vody ke stoupovnám, prádlům a cínovým hutim v Ehrenfriedersdorfu, spadá do druhé poloviny 14. století. Je tak jedním z nejstarších umělých příkopů vzniklých pro krušnohorské hornictví. V 19. století zásoboval tento umělý příkop vodou místní textilní průmysl. Až do ukončení těžby v Ehrenfriedersdorfu v roce 1990 přiváděl příkop Röhrgraben vodu také pro cínovou úpravnu, a byl tak nejstarším provozovaným umělým příkopem v Německu. V letech 1999 až 2002 byl příkop Röhrgraben restaurován.

  • Cínové sejpy v údolí Greifenbachtal

    Ve 13. století dominovalo ehrenfriedersdorfské důlní oblasti dobývání cínových ložisek v náplavách. Vzhledem k hornické činnosti v tomto prvním období těžby se kolem roku 1230 v blízkosti Saubergu vedle stávající rolnické osady usadili horníci. Ke konci 13. století rýžování cínu z náplav postupně utichlo. Zbytky písku a oblázků, tedy nerudných hornin, se dochovaly ve formě dodnes patrných rýžovnických kopečků ze 13./14. století v údolí potoka Greifenbach jako památka na tuto dřívější hornickou činnost.